Mexiko - Den 0+1 - Balení, 24 hodin na cestě a první tampiqueňa

Mexiko! Země kaktusů, sombrér a tequily. A nejen to! Tahle země přináší od každého trochu. Já nikdy neuvažovala o tom, že bych se tam chtěla podívat. Na mém travel listu jsou místa jako Island nebo Amerika. Ale Mexiko? Popravdě mě nenapadlo. Ale přišlo to jako blesk z čistého nebe a já si kupovala letenku a nevěděla jsem, na co se můžu těšit. A teď, když už jsem doma, tak doufám, že se tam ještě někdy podívám.
Mexiko z letadla
"Jedu na měsíc do Mexika." Vypadlo z Matěje na začátku června. "Proboha, kdy?" Vykulila jsem oči. "Na začátku července." No a o dovolené letošního roku bylo jasno, i když jsme plánovali USA. To jsme přesunuli na příští rok a já začala pokukovat po letence. Nebylo to teda nic levnýho a den ode dne byla letenka dražší, takže jsem pak už neváhala a na letuška.cz kupovala. Praha - Monterrey s přestupem v Amsterdamu a New Yorku. Poletím sama a budu dvakrát přestupovat. Nervozita a strach. Ale jsem velká holka, nalítáno mám dost a anglicky umím, prostě to zvládnu!

Matěj na začátku července odletěl a já tu tři týdny hospodařila sama. Myslela jsem si, kolik toho stihnu, jak si budu chodit do kaváren a na zmrzlinu a ono to uteklo jako voda a já už si balila věci do příručního batohu. Sice jsem mohla mít velké zavazadlo, ale to jsem nechtěla, protože nevím, co bych s ním dělala po celou dobu pobytu a přesouvání se z místa na místo, jak jsme to plánovali.

Den před odletem jsme si ještě skypovali a Matěj mi do detailu popisoval, jak a kde budu přestupovat a co budu dělat. Já si to psala na papírek a nervozita stoupala. Prostě první velká cesta za oceán, chápete! V pondělí odpoledne ke mně dorazila mamka s kamarádkou Miluškou, protože shodou okolností letěly v úterý ráno taky pryč, konkrétně do Řecka. Ve 3 ráno mi zvonil budík a ve 4 už jsme nastupovaly do taxíku a vyrážely na letiště. Vystála jsem si frontu na letenku (jednu do Amstru a druhou do New Yorku, třetí prý dostanu až v Americe), prošla kontrolama, vyprovodila mé dvě mamky na letadlo a v klidu si sedla na kafe do letištní kavárny. U Matěje bylo o 7 hodin méně, takže jsme si ještě mohli zavolat, abych byla víc v klidu. O hodinu a půl později už jsem seděla v letadle ČSA a moje velký první dobrodrůžo začalo.
Dárek pro Jakoba
V Amsterdamu vše proběhlo v klidu a nebylo se čeho bát. Každý letiště je totiž stejný, všude jsou šipky a nápisy a tak přesně víte, kam jít. No a když to nevíte, tak se prostě zeptáte. Tohle všechno jsem sice před odletem slyšela několikrát, ale až na místě jsem si ověřila, že je to fakt pravda, takže ze mě nervozita spadla. Prošla jsem kontrolou, popovídala si s milým úředníkem kdo jsem, kam a za kým letím a hodinku času na další letadlo jsem vyplnila anglickou snídaní v místním bufetu. Musím říct, že jsem si pochutnala a s plným břichem nastupovala do obrovského letadla společnosti Delta.
Povinná fotka z letadla
Delta
Měla jsem super místo u nouzového východu, takže kupa místa na nohy a nikdo přede mnou. Po vzletu jsme dostali od letušky meníčko a hned jsem si objednala pivo a čekala na caesar salát. Já vždycky lítám nízkonákladovkou, takovýhle luxus neznám a jala jse se ho užívat do syta. Na tabletu, který mělo každé sedadlo před sebou, jsem si pustila Hunger games a raději si objednala ještě Baileys, kterým jsem oficiálně zahájila dovolenou. Let utekl jako voda a já vystupovala v New Yorku, kde mě čekala zhruba dvou hodinová fronta. I při přestupu v USA potřebujete mít vyřízenou ESTu a jít opět na "pohovor" k celníkovi do prosklené kabiny. Pohovor byl krátký, jen jsem řekla, že přestupuju a letím dál, do Mexika. Vyhledala jsem pak přepážku letecké společnosti Aeromexiko, kde mi dali letenku do Monterrey a šla si opět vytát frontu na kontrolu zavazadla. Becherovku koupenou na letišti v Praze zkoumali důkladně, ale nakonec i tu povolili vézt dál. Čekalo mě posledních cca 5 hodin letu!
Oběd (víc plastu už mi dát nemohli :( )
Moje místečko
Byla jsem už teda pěkně rozmačkaná a unavená, ale taky natěšená. Doufala jsem, jak budu chvíli spát v letadle do Mexika. Tak bohužel to nevyšlo, jelikož s námi letělo zhruba roční dítě, které celou dobu brečelo. Ach. Na tohle mám vždycky štěstí. Ale zvládla jsem to a v 17 hodin místního času jsem vystupovala z letadla. Kontrola už teď byla rychlá, v letadle jsem si už předvyplnila papír ohledně mého pobytu v Mexiku, ten jsem pak už jen předložila k orazítkování, potvrdila, že nic nepovoleného nepřivážím a vylezla ven do ukrutného vedra a dusna. Za chvíli už jsem viděla Matěje a jeho kamaráda Jakoba, se kterým mě přijel vyzvednout.

"Je to hustý. Jsem v Mexiku." Tohle jsem si říkala celou cestu autem, když jsme jeli po tý obrovský dálnici dál a dál do města. V Monterrey žije cca 5 milionů lidí a já ještě nikdy v tak velkým městě nebyla. Jakob mě upozorňoval na různá místa a budovy a já se snažila všechno vnímat, i když jsem byla strašně unavená. Konečně, asi po 40 minutách, jsme dojeli na hotel, rozloučili se s Jakobem, kterému jsem dala jako díky tu Becherovku a šli na pokoj a pak hned na večeři. Byla jsem šťastná, že jsem v pořádku doletěla a že už jsem konečně s Matějem. Jako první jídlo v Mexiku jsem zvolila Tampiqueňu a neprohloupila jsem.
Tampiqueňa
Tenké hovězí maso zabalené do válečku, který byl vyplněný směsí cibule a papriky, k tomu guacamole, fazole, rýže (mimochodem hrozně dobrá), pár nachos, chicharón a jako bonus mega pálivá paprika, kterou jsem nesnědla, protože jsem nechtěla zemřít hned první den. Pak už jsem se jen osprchovala a padla za vlast do postele natěšená na zítřek a objevování Monterrey.

Léňa
Pokud byste našli chybu, prosím, napište mi to. Snažím se po sobě vše kontrolovat, ale nikdo není neomylný.
Veškeré fotografie podléhají autorskému zákonu a mohou být šířeny pouze s vědomím autora.


Žádné komentáře

Okomentovat

Děkuji za každý komentář!

Professional Blog Designs by pipdig