Pokuta ve Francii, cesta do Andorry a vysvobození

Ráno jsme vstali, najedli se, natankovali a jeli do Toulouse. Cesta byla fakt strašná, zdlouhavá a mrtě vedro. Někde v nějaký malý vesnici nás zastavila policajtka. Anglicky uměla asi tři slova. Pochopili jsme, že jsme překročili rychlost. Takže pěkně 90 Eur. Paráda.

V Toulouse jsme šli do Ikey, ale ta byla rozestavěná, takže taky příšerný! :-D Tak jsme šli do Mekáče na wifi najít nějaký info o Andoře, campingu atd. Asi po hoďce jsme se vydali na cestu. Nuda, nuda, nuda a vedro.

Až večer jsme se dostali do Pyrenejí. Cesta do Andorry stoupala stále výš a výš obrovskýma serpentýnama. Snad na tom nejvyšším bodě byly hranice. Pasy po nás nechtěli, tak jsme jeli dál a začali jsme sjíždět do hlavního města Andorra La Vella. Tam jsme zakempili u nějakýho obchoďáku. Zoufalý, špinavý, spocený a unavený, doufající v lepší zítřky.

Andorra La Vela

Ráno jsem se probudila celá oslizlá a začala jsem propadat zoufalství. Chci okamžitě sprchu. Najednou mi volalo neznámé číslo a já doufala, že to bude couchsurfer z Andorry. Hovor jsem nezvedala, bylo by to pekelně drahý, Andorra není v EU. Začala jsem psát sms a v půlce mi přišla od něj. Že se omlouvá, že moji žádost na couchsurfingu si přečetl až teď a že jsme samozřejmě vítání. Jupí!!! Jeli jsme za ním, asi 10 km do vedlejšího města. Přivítal nás asi 40letý potetovaný týpek. Neskutečně usměvavej, hodnej a sympatickej. Představil se jako Gabriel, zkráceně Gavy. Dal nám klíče od bytu, vše ukázal a představil nám svoje štěňátko boxera - Lulu. Pak řekl, že jde za kamarády k bazénu, ať pak přijdeme. Jeho angličtina nic moc, ale dalo se to. Šli jsme teda konečně do sprchy, abysme vypadali zase jako lidi. Prostě paráda. Po sprše jsme šli Gavyho hledat k bazénu, kde hrál ping-pong. Seznámil nás s jeho kamarády - Karlos a druhé jméno jsem hned zapomněla. :-D Gavy se nás zeptal, jestli chceme s nimi jít na oběd, tak jsme souhlasili. Šla ještě Karlosova manželka a jejich mimi a toho druhýho týpka dcerka. K obědu byla rýže s rajčatovým protlakem a buličí oko navrchu. Divná kombinace, ale bylo to super. Další chod bylo maso do hamburgerů - kuřecí, vepřové, hovězí a k tomu slanina. Toho jsem si dala už jen kousek, protože jsem byla nacpaná. Taky docela dobrý.

Španělská rýže v Andoře

Po obědě jsme jeli do hlavního města. Zaparkovali jsme někde v kopci mezi domy, takže zdarma. Pak jsme sešli dolů do města projít nákupní zónu. Je tu hodně obchodů s elektronikou a alkoholem a cigaretami. I když je tu i móda, parfumerie, nespočet benzínek a autosalonů. Jelikož se zde neplatí daně, pouze 4% DPH, tak je všechno pro lidi z Francie a Španělska levné. Pro nás to bylo stejné nebo nepatrně levnější než v ČR. Okoukli jsme ceny alkoholu a rozhodli se, že si zítra nějaký koupíme s sebou do Španělska.

Prošli jsme různě spoustu obchodů a uliček a byli jsme vážně nadšený, Andora je nádherná.

Odpočítávání na semaforu

Všude elektronika...

Andora a její dálnice :)

V Andoře mají nádherné domy, vše takové nové, čisté a přírodní

K večeru jsme jeli "domů". Gavy měl doma nějakého kamaráda a hráli a zpívali společně na kytaru. Ještě tam byla nějaká paní s malým miminem. Dali jsme si k večeři čínskou polívku (fuj). Gavy šel vyvenčit Lulu, tak jsme se připravili ke spánku a když přišel, tak jsme se domluvili, že mu klíče od bytu přivezeme ráno do obchodu, kde pracuje. Hledali jsme ještě chvíli něco na netu a já posílala couchsufing žádosti do Calelly, kde jsme měli v plánu zůstat pár dní u moře. Snad se někdo ozve. Dobrou! :-)