Přijíždíme autobusem do slunečného Osla a hned jak vystupujeme, hledáme skříňky na batohy, protože chodit celej den s krosnama na zádech nechceme. Nacházíme skříňky v suterénu, ale většina těch větších je zabraná a malé jsou dražší (50 až 70 NOK dle velikosti skříňky). Rozhodujeme se tedy nacpat co nejvíce batohů do jedné skříňky a složit se tak na pronájem. Začíná litý boj, kdy nám naše skříňka nejde zavřít, jelikož je moc plná (batoh přesahuje přes vyznačenou hranici). Zkoušíme zamykat, až se nám to naštěstí daří. Po zaklapnutí dvířek si kámoš uvědomí, že si nechal ve skříňce peněženku. (Ok, díky, vůbec jsme se neptali, zda mají všichni všechno.) Shodujeme se, že mu peníze půjčíme a skříňku necháváme raději zavřenou. (Že by v cizí zemi neměl chodit bez dokladů ignorujeme.)
Procházíme nádražní budovou a vidíme první stánek s kafem. Letíme tam jak splašený a kupujeme latté a k snídani nějaký sladký pečivo. Je to drahý, ale my jsme hladový. A v takový chvíli neznáte bratra. (Teda aspoň já ne.)
