Brusel a malý čůrající panáček

Když jsme se probudili, dali jsme si malou snídani a vyrazili do centra. Kousek od Yannova domu byla podle jeho slov "nejlepší pekárna ever", tak jsme ji šli okouknout. Podle různých dobrůtek, co jsme viděli a cítili, určitě byla, ale ty ceny. Croissant za 100 Kč jsem si teda odpustila. (Pokud fotku rozkliknete, určitě uvidíte nějaké ty ceny.)

Velmi drahá cukrárna v Bruselu

Bylo krásně, šli jsme pěšky podle navigace, která hlásila, že centrum je 50 minut chůze, nevadí. Platit se nám za MHD nechtělo, je to několikrát dražší než u nás. Opět se dalo poznat, že se přibližujeme srdci města, všude spousta malých obchůdků a restaurací. Obchůdky většinou nabízely samozřejmě čokoládu a sladkosti, pak nějaké suvenýry a taky kupu kýčů. Co se mi moc líbilo byla čokoládová fontána. Šli jsme se do jedné prodejny čokolády podívat, byla krásně klimatizovaná, aby se čokoška neroztekla. Za kilo čokolády se platilo všude stejně - nejméně tedy 42Eur. Různé druhy bonbónů byly narovnány přesně jeden vedle druhého pod skleněným prodejním pultem. V regálech pak byly bonboniéry, sáčky s čokoládou atd. 

Čoko fontána

Bonbony všude, a nejen čokoládové :-)

Šli jsme uličkami k hlavnímu náměsí "Grand Place". Jedna budova se bohužel opravovala, což kazilo výsledný dojem, ale i tak je toto náměstí krásné. Všude se ale motá kupa turistů a hlavně japonských, kteří všechno fotí. (Mám podezření, že ani kolikrát nevědí, co focená věc je.) Z náměstí jsme pokračovali malou uličkou k postavičce malého čůrajícího panáčka "Manneken Pis", což je hlavní atrakce v Bruselu. Cestou k němu nás nalákaly krásně vypadající wafle, že jsme museli ochutnat. Vybrali jsme si wafli s jahodami, šlehačkou a čokoládovým topingem (který pak skončil na mém tričku) a zaplatili za ni 3,60Eur. Bylo to dobré, ale čekala jsem něco víc. Nějakou super extra dobrou belgickou wafli :D.

Belgická wafle

Hledali jsme toho panáčka, podle navigace jsme byli asi 5 metrů od něj. Asi na pátý pohled kolem dokola jsme konečně uviděli prťavou postavičku panáčka, který "čůrá" do kašny pod ním. Ta "velikost" tý hlavní atrakce v Bruselu nás dostala. Hned vedle byla další čokoládovna, tak jsme vlezli dovnitř. Z nabízené ochutnávky čokolád jsme si vzali asi 3 kousky. Čokoláda byla skvělá, bohužel jsem domů nemohla žádnou koupit, než bych to dovezla, tak by se to milionkrát rozteklo. Chtěli jsme zajít do výrobny čokolád Leonidas, ale nevěděli jsme adresu a v navigaci taky nic nebylo. Vraceli jsme se jinou cestou k Yannovi a narazili na obrovskou pěší zónu plnou obchodů. Prolezli jsme pár HM, Bershek, Pull and Bearů... a šli k nejpopulárnějšímu nákupnímu centru Galerie Royales Saint-Hubert. Jedná se o zastřešenou pasáž plnou luxusních obchodů. Už když jsem v prvním obchodě viděla kabelku za 3500Eur jsem věděla, že tady si nic nekoupím. :D Mimochodem, nebyla vůbec pěkná.

Manneken Pis

Galerie Royales Saint-Hubert

Cestou k bytu jsme si dali ve fastfoodu hranolky s tatarkou za 3,50Eur, protože jsme už vážně měli hlad. Pak jsme došli k největšímu kostelu v Evropě. Před ním na přechodě, když padla červená pro auta, tak týpek jezdil na kole bez řidítek a žongloval a pak chodil mezi auty a vybíral peníze. Dobrá obživa :D. U Yannova bytu jsme se rozhodli, že pojedeme k Atomiu. To se nachází na okraji Bruselu a pěšky se nám už nechtělo. Atomium je model základní buňky krystalové mřížky železa zvětšený 165 miliardkrát. Zůstalo tam po výstavě Expo 58. Byla jsem z toho nadšená, přitom je to jen stavba. Moc se mi to líbilo. V jedné z bublin je restaurace a v další rozhledna. Hned vedle se nachází park "Mini Europa", kde jsou zmenšené památky z Evropy (Big Ben, Eiffelovka, věž v Pise..). Tam jsme je nakukovali, ale neviděli jsme nic. Však to uvidíme naživo :-))). Pak jsme se ještě stavili v Intersparru. Yann nám psal, že dnes nebudeme spát sami, ale že přijeli další 2 couchsurfisti z Ukrajiny.

Atomium

Když jsme dorazili do bytu, tak tam ještě nikdo nebyl. Než jsem ale vylezla ze sprchy, tak přišel Yann i s novýma "spolubydlícíma". Pár z Ukrajiny, oba poměrně mladý, taky na cestě Evropou, ale jen na 14 dní. Přiletěli dnes letadlem z Ukrajiny do Bruselu. Chvilku jsme pokecali a oni chtěli ještě jet k Atomiu. Vrátili se asi za hoďku a půl a vůbec nebyli tak nadšení jako já :-D. Pak s Yannem šli do hospody, my byli fakt unavení, tak jsme šli spát. Zítra nás čeká daleká cesta do Paříže. Juch!