Poslední den jsme si vybraly návštěvu Londýna. Z Chelmsfordu jezdí vlak každých 15 minut na stanici metra Liverpool St. Jízdenka na vlak nám platila i na celodenní jízdenku na metro. Venku bylo nádherně. Svítilo sluníčko. V Anglii. V Londýně. Neskutečný!
Těžká rána opilcova. No, znáte to. Ale vzhledem k cenám v Anglii to nebylo až tak hrozné vstávání. :D (rozuměj: nechtělo se mi platit 5 liber za jeden drink). Dneska jsme si připravily anglickou snídani. No, takovou naši verzi. Terka měla bezmasou a taky nám chyběla rajčata a houby. Ale i tak to byla mňamka a nejlepší hangover snídaně.
Člověk má dovolenou, může spát, jak mu hrdlo ráčí a probudí se v 7? Možná to bude tím, že jsem usnula asi v 22 u filmu, co jsme si včera pustily. Ráno jsem opět dostala snídani až do postele. (Proč nejsem chlap a nežiju v Chelmsfordu?) Našly jsme si čas odjezdu autobusu do Southendu a vyrazily.
Southend-on-Sea |
Moje první cesta v roce 2016 byla do Anglie. Už 4 roky tam žije moje skvělá kamarádka Terka, a já se konečně odhodlala za ní letět. Byla jsem nejvíc natěšená a ještě tomu dodala ta předpověď počasí - 4 slunečné dny. V Anglii! Blízko Londýna!
Letěla jsem ve čtvrtek večer na letiště Standsted, kde mě Terka vyzvedla a společně jsme jeli do Chelmsfordu, kde žije. A tak mi začla úžasná dovolená plná jídla, zažitků, smíchu, nákupů a nejúžasnější Anglie. Já to tam miluju.
Včera jsem navštívila čínskou restauraci na Praze 4 - Baifu. Je to jedna z pěti poboček v ČR - jedna se nachází dokonce v Teplicích, ostatní v Praze. Mým cílem bylo running sushi, jelikož sushi miluju a nikdy si nemůžu vybrat správný set, tak raději chodím právě na all you can eat variantu, kde mohu ochutnat veškeré dobroty.
6.8. ráno jsme si udělali perfektní snídani. Dali jsme na stůl veškeré naše zásoby a měli jsme takový "all inclusive brunch". Kecali jsme, cpali jsme se dobrotama (většinou jsme si brali ze zásob George a Svenji a oni zase z našich - klasicky jsme měli plné zuby neustále se opakujícího jídla, které s sebou vezeme, stejně tak oni). Bylo to hrozně fajn. Při snídani jsme se domluvili, že pojedeme do Turína na pizzu, a tam se potom rozdělíme. Naši němečtí přátelé mají totiž v plánu Švýcarsko a my Miláno a další města v Itálii.
![]() |
Fotka od George z klasického foťáku |
![]() |
Snídaně v "trávě" |
![]() |
A tady vynáším odpadky, moc hezké! :) |
Georg navrhoval, abychom jeli přes dálnici, že je to rychlejší a že mýtné není drahé. My jsme souhlasili, ale když jsme měli zaplatit 25,60 EUR, tak jsme byli trochu naštvaní. No co, zase jsme tam byli rychleji a bylo to i pohodlnější, než jet přes malá města a vesnice. V Turíně jsme parkovali zdarma, kvůli prázdninám. Město ale bylo celkem mrtvé, skoro každý obchod, restaurace či kavárna byla zavřená. Zřejmě v Itálii je pondělí den klidu. Naštěstí jsme našli nějaký bar, kde nám udělali celkem ucházející pizzu za 7 EUR a my si ji vychutnávali u viklajícího stolku na zahrádce. Já jsem zvolila čtyřdruhovou pizzu - olivy, sýr a houby, pepperoni a artyčok. Pak jsme se akorát stavili v Carrefouru pro vodu a chleba, rozloučili se s Georgem a Svenjou a jeli si každý svou cestou. My k McDonaldu, kvůli wifi, ale bohužel v Itálii se můžete připojit pouze s italským telefonním číslem. Naštěstí jsme pak na parkovišti chytli nějakou neznámou cizí wifi. Psala jsem couchsurferovi Giussepemu, zda k němu můžeme přijet už zítra, místo plánovaného 10. sprna. Hned odepsal, že to není problém a že už se na nás těší. Pak jsem ještě skypovala chvíli s mamkou.
Nasedli jsme do auta a jeli do Milána. Trvalo to asi hodinu a už jsme parkovali v ulicích města módy. Jelikož byl už večer, cca 21 hodin, parkovné se opět neplatilo.
![]() |
Miláno v noci a Duomo di Milano |
![]() |
Peníze na to nemám, tak se aspoň vyfotím s výlohou :D |
![]() |
Prada kabelky |
![]() |
Fontana Di Piazza Castelo |
Většina obchodů ale, stejně jako v Turíně, byla zavřená a ve městě jen pár lidí. Šli jsme se projít a nakukovat aspoň do výloh. Milán, jak je známo, je město módy a tak jsem měla šanci vidět úplné skvosty z dílny Louise Vuittona nebo Michaela Korse. Prošli jsme celé město až k nějakému festivalu, kde jsme se na chvíli zastavili. Potom jsme šli k autu a do mekáče, kde jsem si dala číze a abych si nepřipadala jako úplný čuně, tak salát. Už byl fakt večer a tak jsme se rozhodovali, jestli přespat v autě u Milána nebo v Reggio Emilia. Nakonec jsme našli nějaké pole mezi těmito městy, u kterého jsme zastavili, sklopili sedačky a šli spát. Usínala jsem s pocitem, že tu nemáme co dělat.
Léňa
Čtěte další příběhy z Eurotripu zde!