Řím - Den 3 - Nejlepší pizza a tiramisu

Náš poslední den v Římě jsme měly spoustu plánů. Hanka musela ráno do školy a já s Kačkou jsme každá měla jiné přání, co dělat - já se chtěla jít projít italskými uličkami a kolem Colossea a Kačka chtěla do nějakého muzea (jsem to ale cestovatel, který nechce chodit do muzeí, měla bych se stydět!). Ráno jsme se tedy rozdělily s tím, že se v 10:30 sejdeme u metra, které je kousek od Colossea. V případě, že mi přestane fungovat telefon a GPS, budu navždy ztracená v uličkách Říma, protože můj orientační smysl se rovná nule a zapamatovat si název stanice italského metra je pro mě nadpřirozený výkon.
Chcete příhodu o tom, jak jsem se snažila vyfotit s Colosseem? Ne? To nevadí, stejně vám ji napíšu. To, že tam je 200 000 turistů je asi jasné... To, že dobrých 70% z nich jsou číňané s mobilními telefony velikosti tabletu asi taky. A přesto jsem se tam chtěla vyfotit a mít hezkou "klasickou" fotografii z Říma, kterou pyšně umístím na svůj instagram s nějakým hezkým filtrem a hashtagem, který bude vyjadřovat tu skvělou atmosféru. (Teď to myslím vážně.) OK, selfie tyč - mám, odvahu se tam fotit - mám, místo - mám. Tak začínám fotit. První fotka - jsem vidět, není vidět Coloseum. Druhá fotka - naopak, Colosseum je vidět, já tam mám jen oči. Další fotka - jsem vidět výborně, Coloseum jen kousek. Čtvrtá fotka - je za mnou turista a fotka se mi nelíbí, jelikož mi neznámý člověk kazí kompozici. Co si to dovoluje mi lézt do záběru? A takhle to šlo asi 10 minut stále dokola, než jsem odešla se zhruba 100 nepovedenýma fotkama v mobilní paměti. Když opadlo moje naštvání, že nejsem ani schopná sama sebe vyfotit (taky vám to přijde jako diskriminace single lidí?), tak jsem začala vybírat, která fotka by se dala jakž-takž použít. Přeci jsem se tak snažila, nějakou na ten instáč dát musím! OK, tady je asi ta nejlepší z nich - jsem tam já? Jsem. Je tam Coloseum? Taky. Gratulace! Pak jsem pokračovala k Vítěznému oblouku, kde se fotka povedla (trénink od Colosea se vyplatil!).

Zamířila jsem k místu srazu (telefon se mi nevybil, navíc stanice metra byla přesně tam, kde mi Hanka popsala, asi zas takový antitalent nebudu :) ), kde jsme se s Hankou poměrně snadno našly, ale Kačka měla mírné zpoždění. Všechny tři jsme vyrazily do "růžové zahrady" Roseto di Roma (Via di Valle Murcia), kde je každoročně od dubna do června je přehlídka různých druhů růži. Je to opravdu nádhera, procházely jsme jednotlivé uličky a kochaly se pohledem na květy. Ty, které kvetly, opravdu nádherně voněly a byl ke každé z nich popisek. Je to krásné tiché místo vhodné pro relax. Já nejsem zastánce romatnických procházek procházek, ale tohle místo se mi dost líbilo.
Pak jsme se vydaly vzůru na prý nejkrásnější vyhlídku na baziliku Sv. Petra, tzv. "Pomerančovou zahradu" neboli Giardino degli Aranci. Dle názvu je jasné, že v zahradě, do které jsme vyšly rostou pomerančovníky. To, že pár pomerančů a citronů vyroslo u nás doma na vesnici v zimní zahradě, to už jsem tak nějak brala, ale že budu chodit v zahradách Říma a kolem mě budou stromy poseté pomeranči a citrony, to bylo boží. Vyhlídka byla opravdu nádherná, vůbec se nedivím, že se o ní říká, že je nejkrásnější.
Stoupaly jsme stále výš a výš a v tom vedru mi připadalo, že se za chvíli rozpustím. Jak říkala Hanka, pokud si chcete užít Řím bez turistů, přijeďte v červenci či srpnu. Bude tu všude prázdno, ale zaručuji vám, že se upečete. Řím se vždycky tak rozpálí, že lidé skoro nevychází. Z betonu a asfaltu salá neskutečné horko. Na každém rohu je vidět pítko, a už vím proč. V létě by lidé bez vody zhynuly.
Dalším našim cílem byla skrytá zahrada u Villa del Priorato di Malta na Aventinu, kde dírkou ve dveřích je vidět bazilika Sv. Petra. Před dveřmi se už stačila utvořit celkem dlouhá fronta a nějaký chytrák tam přijel se stánkem plným jídla. Na to čekání jsem si teda koupila bagetu s italskou šunkou ke svačině a zařadila se za lufťáky do fronty. Kouknu, baziliku vidím, a můžeme jít dál.
Hanka nás vedla k "Cimitero Acattolico", což je protestantský hřbitov v Římě, kde jsou pohřbeni básníci, spisovatelé, historici a další osobnosti. Dostaly jsme se tak do čtvrti Testaccio. Na hřbitově jsme našly i několik českých hrobek. Monumentem tohoto hřbitova je obrovská pyramida. Dále stojí za zmínku náhrobek anděla, který zdobí také album skupiny Nightwish.
Začínalo se celkem zatahovat, takže jsem rychle hlásila, že já mám deštník a že teda rozhodně nezmoknu, ale že by bylo lepší najít nějakou restauraci a dát si pizzu a pívo. Jelikož mám skvělé přesvědčovací schopnosti (mluvím dost nahlas, rázně a tvářím se u toho sebevědomě) holky souhlasily a vyrazily jsme. Hanka dostala tip na nějaké super zapadlé rodinné bistro, kde dělají nejen pizzu, ale i další jiná italská jídla. Hledaly jsme ji celkem dlouho a ve čtvrti, kde se nacházela, nebylo živáčka a přestala jsem se cítit komfortně. Bistro to bylo opravdu malé, rodiné a zapadlé. Vybavené pár vachrlatými stolky a rozkládacími židličkami. No prostě bájo. Pravá Itálie.
S hrdostí můžu oznámit, že jsem jedla nejlepší pizzu na světě a že byla pravá, italská. Nemám co víc k tomu říct, tohle bylo něco neskutečnýho. S pravou parmskou šunkou a artyčoky. Mňam.

Nebudu kecat, byla jsem dost unavená. Mobil mi denně ukazoval nachozených zhruba 20 km. Hanka říkala, že už je na to zvyklá, že tady MHD prostě nepoužívá, jelikož to skoro nejde. Hm, já, kancelářská krysa, zvyklá nejsem. :D
Pokračovaly jsme dál a v jednom kostele jsem si dokonce dala dvacet. (Holky obdivovaly krásu a já spala - musím se přiznat, že těch kostelů už bylo tolik, že jsem poněkud přestala vnímat rozdíly.)
Na cestě domů (hurá!) jsme se stavily v italské cukrárně. V tu chvíli bych si koupila všechno a ihned to snědla, jenže peněženka by poněkud zaplakala, pak by se přidal Milan (teda, ten by asi neplakal, plakala bych pak já při pohledu na něj), takže jsem se rozhodla pro tiramisu - kde jinde si ho koupit? Chyba to rozhodně nebyla. :)
Vrátily jsme se k Hance domů, kde jsem upadla na karimatku a odmítala vstát. Hanka mě nalákala na pivo a procházku nočním Římem. Procházka? Ne. Pivo? Dobře.... :D
Naštěstí jsme šly opravdu jen kousek a už jsme byly u Colossea. Bylo krásně a Řím má takhle v noci neskutečnou atmosféru. Při pohledu na Forum Romanum jsme si daly pivo, a kochaly se. Najednou jsme si všimly, že se zespodu blíží policejní vůz. Nevím, jak je to tu s alkoholem na veřejnosti, vzhledem k bezdomovcům, žebrákům a opilcům skoro na každém rohu jsem si myslela, že to tu nějak neřeší, ale Hanka začala láhve schovávat. Byly jsme teda strašně nenápadné... :D Policie odjela, my dopily pivo a vyrazily k domovu. Cestou nás vcucla další místní cukrárna/zmrzlinárna. Po odpadnutí na karimatku (již druhém tento den) jsem usnula asi tak do sekundy a půl.

Léňa

1 komentář

  1. Dobrý den, mohu se zeptat na místo, kde bylo to bistro?:) Děkuji

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář!

Professional Blog Designs by pipdig