Proč milovat Nízké Tatry?

by - čtvrtek, března 09, 2017

To, že ráda cestuju je asi z mýho blogu víc než jasný. Že ráda sportuju (doufám) taky. No a když tyhle dvě věci spojíte, můžete si užít parádní dovolenou v zahraničí na horách. Na lyžích jsem se naučila pomalu dřív než chodit, jelikož můj taťka dřív závodně lyžoval. Jenže v 15 jsem začala jezdit na snowboardu a už mi to zůstalo. A baví mě to pořád, už 12 let. Kromě českých hor jsem byla v Polsku, Rakousku, Itálii a na Slovensku. A poslední jmenovaný stát jsem si vybrala i letos, akorát jsem změnila místo. Poprvé jsem na Slovensku byla ve Vysokých Tatrách, teď to byly Tatry Nízké. A musím říct, že jsem zvolila víc než dobře. Možná si po tomhle článku i vy Slovensko zamilujete a budete tam chtít jet taky.
Na sjezdovce zima, ve městě jaro!
Nízké Tatry jsou blízko. Nebo aspoň relativně blízko. Záleží samozřejmě odkud jedete. Ale my jeli cca 6 hodin. No a když nebudete líný jako my a koupíte si slovenskou dálniční známku, tak pojedete ještě kratší dobu. My se aspoň pokochali krásnými slovenskými vesnicemi. A to za to taky stojí! Čím víc jsme se blížili do Tater, tím častěji jsme u silnice potákavali stánky nabízející korbáčky, sýr, oštiepok nebo med. Jo, tohle je Slovensko. Země tak blízko a na jednu stranu nám tak podobná, ale v mnohém odlišná. Miluju ten jejich jazyk a to, že jim rozumím. (A taky to, že po chvilce strávené se slovensky mluvícím občanem začnu mluvit "po slovensky" - a ne, nejde mi to.)
Fotka k ničemu, ale guličky a korbáčiky ♥
Po příjezdu do Liptovského Mikuláše, kde jsme měli vypůjčený byt, jsme rychle nakoupili a já už se natěšeně soukala do podvlíkaček a snowboardových kalhot a vyrazili jsme na večerní lyžování. Za 15 éček na Bielú Púť. Na rozježdění (rozuměj, stojím poprvný po roce na snb) dobrý, ale pro člověka, co jezdí x let nedoporučuju, sjezdovka modrá až moc, na lanovce strávíte mládí a než se rozjedete, tak už jste dole. Našla jsem si tam aspoň menší skokánek, což mě teda bavilo. Ale užili jsme si to a já už se těšila na druhý den.
Lidí málo, narolbováno, užili jsme si to!
A pak pivo, hodně piva a taky nějaká ta Jubilejná, kterou jsem nevímproč pojmenovala Spišská. (Budete totiž lépe spát, věřte mi!)
Druhý den bylo v plánu Ski centrum Opalisko, u něhož jsem se bála, že nebude na čem jezdit, jelikož toto středisko je níže položené než samotná Jasná. Ale jezdit na čem bylo, sluníčko svítilo a v místním bufetu u Fera měli jak pivo, tak horkou čokoládu se šlehačkou. A nealko bombardino (to nechceš).
Po lyžovačce, sprše a odpočinku u televize jsme se rozhodli navštívit místní pivovar Liptovär a pokud někdy budete aspoň na chvilku v Liptovském Mikuláši, doporučuji nevynechat. Několik druhů piv od klasického světlého po kořeněnou šesnáctku, domácí pivovice, likér Demänovka a k tomu pivní preclík? Já byla v nebi.
Jediná fotka, kterou mám. Na víc nedošlo. Přirozeně.
Třetí den nás konečně čekala Jasná. A bylo jasno. Od rána svítilo sluníčko a já si tak mohla vychutnávat to nejlepší počasí, které vás na horách může potkat. Takže opalovací krém napatlat a jedem! Z Lipťáku jsme jeli cca 20 minut a co je pozitivní - parkování u sjezdovek je zdarma. Denní skipas pořídíte za nějakých 38 Eur (když nakupujete online) a 2 éčka jsou záloha na kartu. Můžete lyžovat jak na severní straně Chopku, tak na jižní. Sjezdovky byly skvěle upravené, ale pak odpoledne už to bylo horší, hlavně níž už začal sníh tát, bylo fakt teplo. Vyplatí se ráno si přivstat a "chytnout první kotvu" (ne, nebojte se, žádné kotvy tam už nejsou). Můžete použít buď jednu kabinku až nahoru na Chopok nebo se projíždět všude možně, vyveze vás pak sedačka.
Tehle den jsem si užila fakt nejvíc. Chvíli jsme jezdili a chvíli pili pivo (2,5E) a horkou čokoládu (2,30E) u ski baru a opalovali naše tváře na lehátkách. Nic víc nepotřebuju. Na Chopku jsou i freeride zóny, dneska jedna byla pro veřenost uzavřená, protože se tam konaly nějaké závody. A to fakt stálo za podívání, trošku jiný, než když to člověk vidí v televizi. (Ty lidi jsou blázni.) Jo a taky tam je snowpark!
A poslední den jsme se rozhodli odpočívat, koukat na biaton a odpoledne jsme navštívili Stanišovskou jaskyňu, což se nám teda oběma moc líbilo a na konci jsem dostala i místní borovičku, takže musím říct, že Slovensko +1! :D Prý jsem si tím udobřila místní šamany, takže se v klidu zase (třeba) za rok vrátím! Tady ještě pár fotek z Lipťáku. Je to sice 21. největší město na Slovensku, dokonce tam mají i Mekáč, ale mně přišlo vcelku malé. Vyplatí se projít centrem a pak zapadnout do hospody, což jsme splnili. :)
Tohle bych na Slovensku nečekala!
Zabahněné botky z jaskyně
Večer jsme šli ted do baru (ne, nejsme alkoholíci) a to do Route 66. A to je druhý podnik, který bych vám odporúčala navštívit, budete-li v Lipťáku či jeho blízkosti. Ten bar nás nadchnul a stejně tak i ceny (např. velké pivo 1,30E). Takže jsme si hned dali místního Šariše (mňam). No a pak zašli opět do Liptoväru na jídlo (takže si dejte koleno, až tam půjdete!)
Spadlá pěna značí vybitý telefon a čekání na zapnutí :)
Americký tričko v Slovenským baru
Slovensko je prostě země zaslíbená, ať už skvělým jídlem a pitím, tak cenama. Kdybych měla srovnat lyžovačku na SK nebo někde jinde v zahraničí, určitě doporučuju jet sem. Ceny skipasu se teda až tak neliší, ale ceny služeb, potravin a ubytování značně. Jo, kdo je náročnej, tak asi bude chtít víc, nám to naproto stačilo. A víte, že nahoře na Chopoku je možné se ubytovat v hotelu Rotunda?
No, ať už Tatry nebo Alpy - já se zase těším, až za rok bude sníh. :)

Léňa

Krátké video z naší dovolené:

You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za každý komentář!