Únor 2019

by - pondělí, března 18, 2019

Další měsíční shrnutí je tu! I když jsme už za půlkou března, tak jsem přeci jen našla chvilku na sepsání toho, co se událo za únor. Lednový článek měl u vás úspěch, proto jsem se rozhodla v těchto "měsíčnících" pokračovat.
Snídaně v Typika coffee
Únor 2019

Odchozeno kroků: 360 489 (denní průměr 12874)
Odcvičeno workoutů: 7 hodin 54 minut
Odběžkováno: 10 hodin 22 minut
Badminton: 3 hodiny 53 minut
Celkem odcvičeno: 22 hodin 25 minut
Spáleno: 66597 kCal (denní průměr 2 378 kCal)
Průměrné splnění denního cíle: 176 %
Přečteno knih: 3
Moje aktivita za únor 2019
Únor byl ve znamení "únorovávýzvasleni" a já všem, co se zapojili moc děkuju, že jste do toho šli se mnou. Nejen komentáře k jednotlivých úkolům, ale i spousta sdílení na instagramu (ať už ve stories či přímo u vás ve feedu) mě moc potěšilo. A i kdybych namotivovala jednoho jediného člověka, aby začal cvičit nebo vyměnil igelitku za plátěnou tašku, tak výzva měla smysl a nedělala jsem to zbytečně. Ono jsem to vlastně dělala i trochu pro sebe, protože díky tomu jsem zašla na masáž, udělala si relaxační koupel, vyrazila do divadla, koupila jsem si letenky do Kodaně, ochutnala tuřín, začala denně "plankovat" nebo na jeden den úplně vypnula mobil. A to bylo celkem osvobozující! Spoustu výzev, které jsem vymyslela byly výzvou i pro mě, některé úkoly jsem naopak dělala pro vás a chtěla vás motivovat k něčemu, co už dávno dělám, ale není to pro každého samozřejmostí (například nošení vlastních textilních sáčků či plátěné tašky do obchodu).
Opět jsme zase s Matějem každý týden běžkovali v Jizerkách a najeli nějakých dalších 150 kilometrů. Matěj teda víc, abych mu nekřivdila. Potkal nás v horách jak déšť, tak sluníčko, jak to tak na horách bývá.
Trasa Jizerské 50
Užila jsem si vynikající snídani s kamarádkou Terezkou ve Farm bistro Letná. Sice můj zážitek pokazila řvoucí slečna balící obsluhu, ale za to nemůže Farm Letná, jídlo za mě na jedničku.
Snidaně ve Farm Letná
Pak jsme taky s Matějem konečně navštívili Café Gramofón ve Vršovicích a tady dávám jedničku, dokonce podtrženou, protože jejich anglická snídaně, kterou si dal Matěj a míchaná vajíčka, které jsem si vybrala já, musíte ochutnat. Navíc tam narazíte na strašně milou obsluhu!
Na Valetnýna jsem dostala nádhernou kytku od Pepy, ale vlastně od Matěje a vyrazili jsme do indické restaurace, kde mi taky moc chutnalo. Sice jsem byla nacpaná k prasknutí ještě druhý den, ale indická kuchyně mi obecně moc chutná a jednou za čas si ji dopřeju.
Kytka od Pepy a od Matěje
Na skvělé snídani jsem taky byla s kamarádkou Verunkou v Typika coffee a to je za mě asi TOP místo měsíce února. Vypadám jak kavárenský povaleč, že? No, trochu jsem, přiznávám.
Na konci února jsem se vydala pracovně do Bukurešti. Měla jsem i možnost zajet do města a trochu si ho prohlédnout. Rumunsko se zdá jako hezká země, hlavně ta příroda, tam doufám ještě někdy vyrazím, ale Bukurešť mi jednou stačila. Tíha komunismu a východu je tam stále znatelná, na druhou stranu jsou rumuni hrozně milí lidé a mají výbornou kuchyni. Bukurešť je směsicí nejnovějších budov firem jako je třeba Microsoft a komunistických parků plných obrovských soch. Vůbec je tam všechno obrovský, ten Ceaucesko byl blázen. Palác parlamentu je druhá největší stavba na světě, hned po Pentagonu. Šli jsme se tam po práci podívat, ale bohužel nás nepustili dovnitř. No, pohled zvenčí mi stačil. Pokud někdy v Bukurešti budete, určitě zajděte do restaurace Aubergine a do restaurace Hanu Berarilor a tam si dejte jejich dezert Papanaši. Velká dobrůtka. Ale pak vám možná bude blbě celou noc, jako mně. Je toho totiž strašně moc a je to děsně sladký. Taky si tam kupte jejich preclíky v jakémkoliv stánku na ulici, který potkáte. Určitě nešlápnete vedle. Jsou výborný a na naše poměry levný. Bukurešť je fajn, ale moc bych se tam nezdržovala a radši to brala jako první zastávku k poznání Rumunska a pak pokračovala do hor nebo do jiných měst. Doufám, že budu mít někdy možnost podívat se třeba do Jasy.
Výhled na Bukurešť z práce
Papanaši - rumunský dezert
Poslední středu v měsíci jsem strávila s blogerkama na worskhopu latté art, kde jsem se po několika neúspěšných pokusech naučila vytvořit do kafe něco jako srdíčko a pak ještě kočičku a kytičku. Překvapivě je ta kočička to nejjednodušší a srdíčko to nejtěžší. Chce to cvik a koordinaci. Jo a taky trpělivost, která mi při mnohých aktivitách celkem schází. Odpoledne to bylo skvělý a já si to moc užila!
Můj latté art
A taky jsem pro vás připravila recept na Snickers tyčinky, už jste viděli? Mrkněte kdyžtak sem.
Teď už jsme v půlce března, ale únor byl pro mě skvělý měsíc, který strašně rychle utekl a já už za chvíli budu psát březnové shrnutí.
Doufám, že se vám článek líbil, budu ráda za každý komentář nebo sdílení.
Léňa
Jizerka
Pokud byste našli chybu, prosím, napište mi to. Snažím se po sobě vše kontrolovat, ale nikdo není neomylný.
Veškeré fotografie podléhají autorskému zákonu a mohou být šířeny pouze s vědomím autora.

You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za každý komentář!