Jizerky na běžkách III. - Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a Muzeum Jizerky

by - úterý, dubna 03, 2018

Matěj ráno zase vstával dřív a šel dolů do lyžárny připravit běžky na dnešní výjezd. Já ho vstát slyšela, ale nebyla jsem schopná se pohnout, natož otevřít oči. Včerejších 40 kilometrů jsem cítila v celém těle. A když jsem si představila, že nás čeká zase vyjížďka, zavrtala jsem se hlouběji do peřin a odmítala vylézt. Když se vrátil mistr servisman a vzbudil mě podruhé, byla jsem hodně nevrlá Lenka. Ale pomyšlení na snídani mě z tý postele dostalo celkem rychle. Jídlo, chápete. :D 
Ale vždy s úsměvem! :)
Bohužel sluníčkový počasí se s náma rozloučilo a venku bylo šedivo a mlha. S plným břichem a záchrannou tyčinkou v kapse (co kdybych náhodou už nemohla) jsme vyrazili směr Smědava. Nevím, jak to ten můj muž dělá, ale nevypadal, že by včera ujel pade, protože za chvíli zmizel v mlze a já jela sama. Ostatně jako vždy. :D Ze začátku jsem si říkala, že si dám to svoje 15 kilometrový kolečko a pojedu na chalupu. Jenže když člověk ty ztuhlý nohy rozhejbe, napadají ho různé nápady. Třeba takové, že si trasu prodlouží o zhruba 5 kilometrů a pojede na Předěl. :)


A Předěl se tomu říká proto, že zde vede rozvodí mezi Baltským a Severním mořem; vody odsud stékají na jedné straně do Jizery a na opačné straně do Smědé. (Menší vzdělávací okénko, snad odpustíte. :D) Z Předělu jsme jeli zpět na Smědavu (toto kolečko interně nazýváme Hlínovo, protože ho objevil náš kamarád Hlína) a pak už naši klasickou trasu po Promenádní na vyhlídku na Souš - dneska jsem si ji teda prohlídla zase ze shora. Respektive to, co v té mlze šlo rozeznat. :)

Naštěstí cesta z vyhlídky na chalupu je procházka růžovou zahradou a já zvládla dalších 20 kilometrů. Když jsem sjížěla od parkoviště k našemu ubytování, všimla jsem si krásné chatičky s nápisem Na prodej. S Matějem jsme zastavili a prohlíželi si ji. Mít chatu v Jizerkách by byla paráda. Nejen v zimě kvůli běžkám, ale i v létě - cyklistika nebo turistika, tady člověk vždycky najde nějakou aktivitu. Chatu jsem si vyfotila, že se pak podíváme na cenu. Když jsem pak později večer zjistila, že chata stojí 11 milionů, málem jsem spadla ze židle a nechala si zajít chuť.

To, že zítra už nebudu muset na běžky, mě docela těšilo. Už bych to asi fakt nedala. :D Odpoledne jsme se vydali do Muzea Jizerských hor, do kterého jsme se už dobývali první den, ale to měli zavřeno. Přivítala nás moc milá paní, která zřejmě v tom baráčku bydlí a věděla o Jizerce úplně všechno a i expozice byla dost zajímavá. Co se mi líbilo asi nejvíc byly horské saně na převážení dřeva. Člověk se dozvěděl i dost přímo o osadě Jizerka, jejím osídlení a místních obyvatelích a i životě. Je to úplně něco jiného, než je běžné. I v dnešní době se spousta tradic drží a žije se tu prostě jinak.

Pak tam byla i výstava zvířat žijících v Jizerských horách a výstava k 50. letům závodu Jizerská padesátka (ale ta už končila, expozice se bude měnit). Když někdy na Jizerce budete, určitě si do muzea skočte. Pak jsme se opět zastavili v naší oblíbené restauraci Pyramida, kde jsme se zase odměnili černým pivem. Večer jsme si trochu pobalili, abysme už ráno po snídani mohli vyjíždět, protože zítra nás čeká Ještěd, Liberec a skvělý brunch v Mikyně! Na to se moc těším!

Pokud byste našli chybu, prosím, napište mi to. Snažím se po sobě vše kontrolovat, ale nikdo není neomylný.
Veškeré fotografie podléhají autorskému zákonu a mohou být šířeny pouze s vědomím autora.

You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za každý komentář!