Ještěd, Liberek a Mikyna

by - pondělí, dubna 09, 2018

Ráno se konečně i Matěj mohl trochu vyspat, protože nemusel připravovat běžky na výjezd. Sbaleno už jsme měli, takže jsme se váleli až do snídaně. Nic moc jsem ale nesnědla, radši jsem si nechala místo na naši dnešní návštěvu bistra Mikyna v Liberci, na kterou jsem se chystala už hrozně dlouho a teď, když jsme byli blízko, se to přímo nabízelo. Po snídani jsme sbalili poslední drobnosti, nanosili věci a běžky do auta a vyrazili. Štěstí bylo, že sníh celkem roztál, protože bychom asi jinak potřebovali řetězy. (A toho jsem se děsila od prvního rána na Jizerce, protože sněžilo a cesta byla jak ledová plocha.) Do navigace jsem zadala "Ještěd", google nahlásil zhruba hodinu jízdy a my, s rádiem Blaník v reprácích, vyrazili.
Snídaně v Mikyně
Při příjezdu do Liberce mi v hlavě zněly rýmy songu od Paulieho Garanda - Liberec:

Ou. Gaul...
Liberec... Liberek...
Borovice platz...
Pošli to dál to není mikrofón...

Chlív stýýýl... ou jéééé... 

a jakmile jsem spatřila Ještěd, už jsem byla u refrénu:

Liberec!
Pořád mi stojí Ještěd.
Liberec!
Řekni to prosím ještě.
Liberec!
Jsme hrozně čestný a nevinný,
žijeme v kotlině snů kam nikdo nevidí.

Matěj z mýho rapovýho představení radost neměl a myslím, že ani Paulie by nebyl nadšenej. :D Já si to ale užila, zatleskala jsem si sama a mohla jsem se kochat pohledem na ten krásnej vysílač, kde jsem vlastně nikdy nebyla. (Ano, jsem ostuda.) V Liberci jsem byla na školním výletě v zoologický zahradě, kde jsem viděla slavný bílý tygry a pak taky se ségrou a mamkou v Babylonu. Ještěd v mým seznamu chyběl. A jelikož jsme nechtěli už dál namáhat svý nohy chůzí do kopce (čti jsme líný pražáci), tak jsem vyjeli skoro až nahoru autem. Zaparkovali jsme asi 500 metrů od vrcholu, zaplatili kilo parkovný (což trošku zabolelo, možná bych i šla pěšky, vědět to dřív). Né, že bych neměla 100 Kč, ale za hodinu parkování mi to přijde trošku moc. Vyšli jsme na vrchol, kde brutálně fučelo a výhled nebyl skoro žádnej, takže jsme rychle zalezli do restaurace.

Hned dole pod schodama na vás dýchne socialismus, ale totální. :D Omlouvám se, snad nikoho neurazím, ale prostě mi to přišlo jak výlet do minulosti, kterej pokračoval objednáním Vídeňské kávy. Přes ty špinavý okna skoro nebylo vidět ven, takže jsem to do sebe hodila a jeli jsme do Mikyny, což byl náš cíl. Už hodně dlouho sleduju Klárky instagram, kde prostě všechny dobroty chcete ochutnat. Zaparkovali jsme kousek od bistra v nákupáku a došli tam pěšky. Naštěstí jsme měli rezervaci, takže na nás jeden stoleček čekal, jinak bylo úplně narváno. Když jsem viděla meníčko, objednala bych si nejradši úplně všechno.
Začala jsem mým oblíbeným Flat White a domácím loupákem ze špaldové mouky. Pak jsem nakonec zvolila Mikyna snídani, kde byl chleba s avokádem, míchaná bio vajíčka, borůvková smoothie miska s ořechovou granolou, kokosem a včelím pylem a jablečný fresh s řapíkatým celerem. Matěj se po mně opičil a tak jsme oba čekali, co nám přinesou. Seděli jsme a užívala jsem si atmosféru toho místa, prohlížela si lidi kolem sebe a pozorovala zaměstnance, jak připravují kávu a s láskou nandávají dortíky z vitríny na talířky. Tohle Praha potřebuje. Né, že bychom tu měli málo kaváren, to vůbec. Ale ta Mikyna je něco jinýho. I když možná to je tím místem, že je to v Liberci.

Za chvilku už dorazila naše druhá snídaně a pustili jsme se do toho. Oba jsme byli nadšený. Opečenej chleba a na tom avokádo? To bylo něco. Stejně jako ty jemný vajíčka na másle a borůvková granola. Spokojeně jsme se cpali a moc nám chutnalo. Sice jsem měla pupek nažuchlej, ale s Matějem jsme si řekli, že když už jsme tady, tak ještě něco zkusíme a volba padla na chleba s ricottou, avokádem a zastřeným vajíčkem, Ten jsme si už dali jen jeden a rozdělili jsme si ho. A samozřejmě podle předpokladu byl božskej (až tak, že od tý doby pravidelně doma něco podobnýho připravuju, i když moje zastřený vajíčka vypadaj dost postiženě).
Na cestu jsem si nechala ještě zabalit dva loupáky, dvě piva od Kocoura a rychle jsem platila, protože se na mě z vitríny smála čokoládová tartaletka. Totálně nacpaný jsme došli k autu a vyrazili do Prahy. A co vím jistě je to, že do Mikyny chci někdy (brzo) znova. Protože bych si chtěla dát ty ostatní dobrůtky! Pokud váháte, udělejte si výlet do Liberece, zajděte na Ještěd, do Mikyny a pak třeba do ZOO nebo do botanický. Doporučuje deset Léň z deseti!

Tak zas příště u nějakého článku nebo receptu!

Léňa

Pokud byste našli chybu, prosím, napište mi to. Snažím se po sobě vše kontrolovat, ale nikdo není neomylný.
Veškeré fotografie podléhají autorskému zákonu a mohou být šířeny pouze s vědomím autora.

You May Also Like

0 komentářů

Děkuji za každý komentář!